České národní zájmy (2. díl)
Jaroslav Tichý • 22. března 2020 • 1 896 přečtení
Ačkoliv od posledních voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR uplynuly více než 2 roky, sněmovna si dosud neudělala čas ani na to, aby byla schopna české národní zájmy alespoň zformulovat a na jejich určité formulaci se usnést. Na otázku, čí zájmy pak sněmovna vlastně hájí a čí zájmy mají hájit naši europoslanci v Bruselu, nechť si čtenář laskavě odpoví sám.
Prvotní návrh formulace českých národních zájmů k veřejné diskusi proto dále uvádím.
Formulace českých národních zájmů
A/ V oblasti vnitřní
1. Zachování suverenity a nedělitelnosti našeho národního státu a jeho státních hranic.
2. Zachování dekretů prezidenta Beneše jako základu našeho poválečného právního řádu.
3. Základem státu je tradiční rodina sestávající z otce, matky a dětí, zákaz propagace LGBT
4. Obnova ochrany a ostrahy státních hranic ČR, zajištění vnitřní bezpečnosti našeho státu, vypovězení veškerých smluv týkajících se migrační problematiky, jakož i Istanbulské úmluvy; zpřísnění českého zákona upravujícího podmínky imigrace do ČR; obnovení Pohraniční stráže, posílení Celní služby, legalizace domobran a jejich zařazení do kompetence MV.
5. Omezení existence a činnosti ze zahraničí financovaných politických neziskovek na území ČR, zákaz jejich přímého či nepřímého spolufinancování ze státního rozpočtu, zavedení zákona FARA.
6. Obnovení české legislativní úpravy a právního řádu:
a) eliminace zákonů, vyhlášek a předpisů převzatých do našeho právního řádu z EU;
b) návrat k české legislativní úpravě a právnímu řádu, její zásadní zjednodušení a důraz na její dlouhodobou platnost, promítnutí souvisejících změn do naší Ústavy;
c) zásadní zrychlení a zkvalitnění práce soudů s akcentem na jednotné rozhodování v téže věci ze strany různých soudů;
d) převedení exekutorů zpět pod státní správu;
e) zlepšení vymahatelnosti práva,
f) zavedení hmotné a trestně-právní zodpovědnosti soudců a jejich odvolatelnosti.
7. Posílení role státu, a to ve všech oblastech života a jeho úlohy při dalším všestranném rozvoji našeho národa a společnosti se zvláštním akcentem na podporu rodiny, natality našich občanů, jejich výchovy a vzdělání.
8. Zavedení jednotných školních osnov do škol s důrazem na výchovu k vlastenectví, na znalost českých dějin a role našeho státu v evropských dějinách a na zvýšení úrovně vzdělání, zákaz jakékoliv formy financování školství ze zahraničí či prostřednictvím tuzemských neziskovek, redukce počtu soukromých škol a to jak středních, tak vysokých a zastavení dvojkolejnosti financování naší kultury z tuzemských a zahraničních zdrojů.
9. Zvýšení úlohy státu v naší ekonomice:
a) převodem přírodního a nerostného bohatství zpět do vlastnictví státu;
b) zpětným nabytím vlastnictví klíčových podniků z hlediska bezpečnosti našeho státu do jeho vlastnictví;
c) rozšířením majetkových podílů států v některých českých výrobních podnicích v souvislosti s jejich podporou potřebnou pro jejich další existenci v souvislosti s koronavirem, a to za účelem úspor podpor v nezaměstnání pro jejich zaměstnance v případě krachu těchto podniků a posílení vlastních ekonomických zdrojů státu k provádění jeho hospodářské, sociální, kulturní a školské politiky, jakož i programu na zajištění obrany našeho státu a bezpečnosti našich občanů;
d) zvýšenou podporou dalších českých výrobců za účelem produkce výrobků s vyšší přidanou hodnotou, zejména pak inovativního charakteru, při souběžném zastavení podpory zahraničních výrobců u nás;
e) podporou českého zbrojního průmyslu a jeho přednostního využívání v souvislosti s obnovou vyzbrojení české armády;
f) zamezením každoročně rostoucího odlivu zisku do zahraničí zavedením sektorových daní v kombinaci se strukturovanými pásmovými daněmi z příjmu právnických osob a nostrifikačního zákona;
g) obnovou českého bankovního sektoru;
h) zajištěním přístupu malých a středních podniků k financování jejich činnosti, jakož i nových (start-up) projektů;
i) podporou družstevního hnutí ve všech sférách činnosti;
j) zvýšením ingerence státu v oblasti vzniku nových státních a podpory vzniku nových soukromých firem.
10. Podpora regionálního rozvoje a venkova obecně obnovou průmyslu, podporou při vybudování regionálního financování a podporou bytové výstavby a občanské vybavenosti.
11. Obnova úplné zemědělské a potravinové soběstačnosti státu
a/ podpora obnovy zemědělské (rostlinné a živočišné) výroby vč. vlastní dotační politiky
b/ obnova českého zpracovatelského průmyslu
c/ podpora vybudování české maloobchodní sítě
d/ obnovení kontroly českých hygienických a kvalitativních norem potravin
12. revize velké privatizace, restitucí všeho druhu, dotací na solární elektrárny, převedení ČNB zpět do kompetence českého státu, přezkum soudních rozhodnutí v odůvodněných případech konkursů a v případech závažných hospodářských kauz.
B/ V oblasti vnější
1. Zajištění podmínek pro realizaci našich vnitřních národních zájmů:
a) výběrem partnerských zemí s obdobným zájmem, s nimiž ve spolupráci lze naše národní zájmy prosazovat a vytvářet si navenek k tomu potřebné podmínky;
b) projednáním a načasováním společného vytvoření nového smluvního společenství s cílem zajistit si společnou obranu, zahraniční politiku a trh, a to formou volnějšího uspořádání formou uzavření mezinárodních smluv při zachování jednotlivých národních států (konfederace).
2. Odchod ČR z EU, ideálně spolu s dalšími zeměmi V4.
3. Vystoupení z NATO (spolu s dalšími zeměmi V4).
4. Vstup do nového smluvního seskupení zemí (Konfederace samostatných středoevropských zemí) se zajištěním společné obrany,
5. Orientace na posílení společné obrany prostřednictvím aktivizace OBSE a naší činnosti v této organizaci.
6. Znovunavázání obchodních kontaktů se zeměmi všech azimutů, a to na bázi smluv této konfederace s příslušnými zeměmi (či na bázi smluv národních s příslušnými zeměmi) se zvýšenou orientací na země euro-asijského bloku a Latinské Ameriky.
7. Opuštění globalistických pravidel volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, zavedení celní a příp. i daňové politiky konfederace vůči dalšími zemím, revize podmínek WTO.
8. Volba optimální alternativy další orientace naší země v rámci probíhajících globalizačních procesů.
Shrnutí
Máme-li zabránit likvidaci našeho státu a naší islamizaci, je třeba začít konat. Nelze spoléhat pouze na to, že se EU ještě předtím rozpadne, ač ani to nelze vyloučit. I na takovou možnost musíme být ale předem připraveni.
EU je nástroj globalistů, nikoliv náhodou organizuje a spolufinancuje navážení migrantů do Evropy. O jejích záměrech svědčí nejlépe uzavřené smlouvy, jako je Agenda 2030, podle níž má být do roku 2030 dovezeno a v zemích EU rozmístěno 56 mil. migrantů. Představa kohokoliv o tom, jak zůstaneme členy EU a současně se budeme trvale bránit masové migraci (byť třeba dávkované) je nesmyslná a kontraproduktivní. Stejně jako představa o reformě EU (proti zájmům jejích skutečných vlastníků/světových globalistů).
Podobně je tomu v případě našeho členství v NATO, kdy jsme se stali agresory a okupanty v jiných zemích, a to v zájmu našich spojenců, zatímco doma jsme prakticky bez ochrany před migranty promíchanými s teroristy a krom toho i před možným zatažením naší země do války s Ruskem. Tvrdí-li někteří naši představitelé, že jsme 6. nejbezpečnější zemí na světě, tak nikoliv kvůli míře zajištění naší bezpečnosti z jejich strany, nýbrž kvůli dosavadní orientaci migrantů na jiné evropské destinace. Je to ale jen dočasné. A budeme-li jen pasívně vyčkávat, i na nás dojde.
V souvislosti s další vlnou migrace a s vývojem na Blízkém východě dochází i ke krizi ve vztahu mezi dvěma členskými zeměmi NATO (Turecko/Řecko), jakož i mezi Tureckem, vedením EU a některými členskými zeměmi EU, které přestávají slepě následovat proglobalizační politiku vedení EU a jeho přístup k (ne)řešení koronavirové krize v Evropě. To se dále projevuje i ve snížení politické stability v některých členských zemích EU a v poklesu celkového mezinárodního respektu EU a NATO.
Z více pohledů tedy nazrává čas celou tuto problematiku nejen otevřít a seznámit s ní spoluobčany, nýbrž usilovat též o její řešení.
Konec
Stanův komentář: Text není zcela v souladu s názorem redakce, publikujeme ho tak, jak ho zamýšlel autor, tedy jako první ucelený návrh k posouzení čtenářů a veřejné diskusi. Můj osobní názor je, že některé věci se v rámci současného překotného vývoje vyřeší samy (rozpad EU sledujeme v přímém přenosu), jiné si půjdou svojí, pro nás velmi těžce akceptovatelnou cestou (především v ekonomické oblasti).
Pozn. autora: Ano, ale za jakou cenu? K jakému, možná již nevratnému poškození státu a národa do doby rozpadu EU dojde? A co bude po živelném rozpadu EU, na který se včas nepřipravíme? Není lepší "vzít osud do vlastních rukou", než se nechat "unášet vírem dějin" neznámo kam?
